Kdysi byla půda pro lidi posvátná, byla to matka země, která je nesla a poskytovala jim potravu. Byla pro ně totožná s bohyní, která jim dává pít ze svého prsu; ji uctívali ve svých kultech. – Někdy, když člověk vnoří ruce do kypré zeminy a vnímá její dobrotivou vlahost a cítí její vůni, může v náznaku prožít to, co prožívali naši předkové, kteří byli s půdou a zemí spojení.
Jak šel čas, zejména pak s nástupem novověku a racionálního myšlení, kladli si lidé stále častěji otázku, jaký je vlastně vztah mezi rostlinami a půdou, jak je možné, že rostliny mohou rok co rok z půdy vyrůstat, z čeho vůbec rostliny tvoří své tělo? A začali na tyto otázky hledat odpověď.
Tvoří rostliny své tělo z atmosféry, nebo z půdy? Anebo mají dokonce schopnost přeměny prvků či jejich novotvorby? – A pokud je to půda, kdo poskytuje rostlinám výživu, tedy stavební materiál pro jejich těla, neznamená to snad, že pěstováním plodin vyčerpává – jako když pumpujeme vodu z rezervoáru, dokud není úplně prázdný?
Dlouhý čas lidé, kteří s půdou pracovali, zemědělci, zahradníci, vnímali půdu jako celek. Půda byla zdrojem růstu rostlin jako taková. Teprve nově se zrodivší analyzující vědomí člověka – a také nově se zrodivší zemědělská věda – začalo zkoumat, čím konkrétně se rostliny živí a odkud to berou. / Albrech Thaer
Stratifikácia a čas tvorenia
Umeleckým a teoretickým skúmaním média hmoty, zeme, zeminy, pôdy a hliny v horizonte časového obdobia niekoľkých mesiacov sa v projekte Galerie Prototyp tvorí nové a špecifické prostredie. Je určované skupinou v procese stretnutí, výletov, workshopov, a diskusií. Možnosť prieniku vplyvu prírody a spoločnosti sa stretáva v bode obecných úvah a vzájomného pôsobenia. Kľúčová idea vychádza z pôdy tvorenej a tvoriacej vplyvom vzájomných okolností. Podobným spôsobom sa skupuje samotný materiál. Pôda ako najvrchnejšia časť Zemskej kôry vzniká vplyvom vonkajších faktorov a najmä času. Čas je produktom premeny jej minerálnych a organických látok. V tretej kapitole knihy Deleuze a Guattariho Tisíc Plošin s názvom Geologie Morálky (Za co se považuje Země) je termín stratifikácia nielen označením formovania látok a vytvárania, ale rovnako snaha zachytiť všetko v dosahu. Strata alebo vrstvy majú svoje filozofické a geologické interpretácie. Povrch je vrstvený niekoľkými vzájomne odporujúcimi fenoménmi, ktoré možno nazvať dvojitou artikuláciou. Klasický status väzby postupnosti štruktúr sa v prvej fáze tvorí ako forma a v druhej aktualizuje ako substancia. V geologickej terminológii je táto prvá artikulácia sedimentáciou a druhá vrásnenie. Formy odzrkadľujú spôsoby kódovania a dekódovania a substancie sa vzťahujú k teritórializácii a deteritorializácii. Prvá artikulácia je pružná a usporiadaná, druhá organizovaná. Binárne vzťahy, ktoré sa nimi formujú majú blízko k štruktúram tvorivého skupinového myslenia a k štruktúre vrstiev Zeme.
Kolektívne mikroporcesy
Systémy bez organizácie prenikajú štruktúrami spoločnosti. Objavujú sa ako entity božstiev, kapitálu alebo ako subjekty spoločenských, jazykových, politických, ekonomických a vedeckých diskurzov. Táto decentralizovaná štruktúra preniká tokmi energie a hmoty, myšlienkami a činmi a pokusmi ich spojiť. Analyzovať zloženie všetkých materiálnych systémov sveta je zložitý proces. Rekonštruovať ho na všetkých vedeckých, chemických a geologických úrovniach je takmer nemožné. Pôdne mikroprocesy sú tvorené výmenou energií a látok v ktorých pôda neustále narastá, stráca sa, translokuje a transformuje, rozkladá sa, rozpúšťa, redukuje a pohybuje. Kde sa spája geologické a umelecké? Text a obraz sa pokúša preskupovať myšlienky ako obsahy s námetmi utváranými minulosťou. Nástroj mimo hierarchiu a organizáciu času a priestoru je sieť. Je to nedokonalý nástroj vnútorného a vonkajšieho spojenia a nutne zachytáva iba fragmenty všetkých prítomných zložiek. Prenikať myšlienkami, ako keď sa ruka hrabe v hline, ako návrat do bezprostredných okolností plynutia. Dotýkanie sa je neustále ničenie a obnovovanie. Základné princípy prestupujúce celým procesom sú vrstvenie a vyhlbovanie.
Oheň horí zhora nadol
Sedenie pri stole, pitie čaju a pojedania sušienok. Otvárajú sa niekedy zložité a inokedy nič nehovoriace témy rozhovoru. Občas sa vynárajú z pamäte ako pevné oporné body, ako mená osôb, ktoré by sme mohli stretnúť, miest na ktoré sa môžeme vydať, knihy ktoré môžeme o pôde prečítať alebo objektov, ktoré tvoriť. Od Jerryho Mandera V nepřítomnosti posvátného, Marka Pogačnika Posvátná místa přírody, Stephana Martina Žít kosmický život, až po magazín o životnom prostredí Sedmá generace. Žijeme procesuálne, premýšľame o rastlinách, ktoré je možné vypestovať, alebo tých, čo žijú závislé na dotykoch ako riasogule, o mapách kvásku na internete, kompostovaní nielen potravín, ale aj tiel, radikalite poľnohospodárskych systémov, pestovania potravín a krmiv, o kultivácii pôdnych systémov. Možnosti stavby, skladby budovania a vrstvenia zaháňajú strach ako hľadanie bezpečia v piesku a prachu, ako existencia funkčných domorodých stavieb, návrat k podstate bezpečných ohnísk, ktoré sú vyhĺbené v zemi a prúdia vzduchom a ohňom. Nachádzame individualizované vesmíry na cestách deštrukcie samotných pojmov. Kolektivita je individualizovaná, sekvenčná, neúplná. Momenty syntézy kolektívnych procesov sú budované až v procese výroby hmotných artefaktov kultúry, ako keramické nádoby, ílové píšťalky, hrnčeky zo starožitníctva, pleťové masky. V momente organizácie materiálu. Akoby keramická hmota nachádzala cestu k navráteniu sa z úlomkov nekonečných kreatívnych potencialít, len ak človek môže jednoznačne určiť jej väzbu s technológiami tela.
Rona Jankovičová
kolektiv ~
.
.
.
Nikola Brabcová
Veronika Čechmánková
Barbora Dayef
John Hill
Tomáš Hrůza
Karel Kunc
Rona Jankovičová
Karin Šrubařová
.
.
.
.
.
.
.
.
t e r a p i e ~ h l í n o u
.
.
.
.
Když staří Slované zaseli jař, jarní setbu, vykonali zvláštní pobožnost s prosbami za zdar úrody. Tyto pobožnosti opakovali, když byly skončeny všechny jarní práce a když obilí z jarního setí začalo vzcházet. Prosebníci navštívili novou úrodu na všech čtyřech světových stranách. Když nastaly žně, nažali obií a svázali v obilný snop, co se vešlo do velkého povřísla. Narychlo jej vymlátili, semleli a napekli “z nového”. Nový koláč nabídli nejstaršímu hospodáři. Část těchto prvních “božích darů” – chléb a víno – obětovali také zemi, “protože ji ochudili o sílu”. Před tisíciletím, ba ještě před stoletím, byl celý náš národ zemědělský. (R. J. Vonka Od hroudy k chlebu)
Dakota fire pit
jedná se o velice užitečný typ ohně hlavně z hlediska dlouhodobého využití. Je pravda že na jeho výrobu potřebujete dostatek času a energie, ale myslím že se vyplatí. Je to taková jednoduchá udírna. Jsou dvě metody jak oheň postavit. Buď si vykopete dvě díry cca 40cm hluboké a posléze mezi nimi prokopete otvor. Do jedné budete přikládat a z druhé půjde kouř. Druhá metoda je jednodušší, ale nevydrží tak dlouho. Stačí vykopat žlab do hloubky cca 40cm, jeho prostředek přikryjete plochými kameny, nebo silnými živými kládami a celé zasypete jílem či hlínou. Tak vám opět vzniknou 2 průduchy. Pokud ale použijete právě dřevo na postavení stropu dakoty, časem prohoří a propadne se. Proto je lepší dát si práci a prokopat díry přímo pod zemí. Vzdálenost mezi průduchy je různá, ale neměla by být kratší než 70cm. Průduch mezi otvory musí být dostatečně široký, aby se oheň nedusil. Pokud toto máte, můžete pokračovat dále komínem, ten je velice důležitý. Minimální výška komínu by měla být 40cm, ale pamatujte, čím vyšší komín, tím má oheň lepší tah. Pokud byste komín neměli, oheň nebude správně táhnout. Komín lze udělat z kamenů, nebo klád omazaných jílem. Pokud kolem komínu postavíte trojnožku, můžete na ní zavěsit maso a kolem ní pokládat například zelené smrkové větve, nebo jí obalit celtou. Tímto způsobem vám vznikne improvizovaná udírna. Pokud si otvor na přikládání upravíte tak aby strop průduchy byl z kamenů, můžete tuto rovnou plochu použít jako varnou desku. Dakotský oheň lze krásně zabudovat do improvizovaného přístřeší. Pokud si ho tak postavíte, vyhřejete si prostor přístřeší a kouř vás nebude obtěžovat, protože bude komínem vytažen ven.
ZÁŘÍ TÉMY:
OBJEKTY /vyrábať pece, rozpustné domy, keramiku, náradie, taniere/ hmotné verzus nehmotné objekty, predmety, sochy
KOMUNITA /stretávať sa na statkoch,kláštoroch, pracovať s úrodnou pôdou, obrábať ju, pestovať/ procesuálny akt a spoločenská rola půdy
POTRAVA /kvások, chlieb, sledovat mapu kvásku na nete/
ZVUK /asmr zvuky prírody, hra s hlinou, terapeutická rola hmoty, bahenná lázeň
BEZPEČIE/ hlinené obydlia, vojenské úkryty, maskovať sa hlinou, manuál na prežitie
STAROSTLIVOSŤ/ starať sa o rastlinky, kŕmiť řasokoule, výživa půdy
ŤAŽBA/ kamenné lomy, miesta kde sa hlina ťažila, čo tam zostáva zachované, kontinuita, výlet
experiment ~ s červenou hlínou
~ Karel domluví možnost využití jurty a okolí lesní školky v Brdech, domluvili jsme se, že někdo by měl zájem tam i přespat, jiní dorazí jen na 1 den, mělo by jít o práci z tamní ,,červené hlíny” kterou bychom nahrabali v lese a v zázemí školky pak vytvářeli objekty, které se mohou vypálit u Karla v ateliéru, pravděpodobně se zůčastní i někdo z komunity školky nebo můžeme vytvořit veřejnou událost (cesta ze smíchovského nádraží trvá cca přes půl hodiny)
– je potřeba domluvit datum, pravděpdobně by se jednalo o víkend před státním svátkem 26.-27. října ~ dejte vědět jestli se vám to hodí!
.
Skupinová performance v galerii etc. fyzicky přepisuje proces spolupráce kolektivu. Každá z akcí je demonstrací myšlenky v prostoru, která se zde setkává a koexistuje s ostatními. Galerie se tak stává analogií pracovního prostředí, rhizomem tvůrčího procesu kolektivu. Událost bude streamovaná z perspektivy návštěvníků v reálném čase.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
Skupinová performance proběhla v Etc. galerii s názvem půda / hlína / zem, v rámci programu Představy komunity II: Sdílení krajiny. Performance je součástí stejnojmenného projektu studia Prototyp. V průběhu večera proběhl křest doprovodné publikace k projektu.
Projekt vznikl jako laboratoř pro spolupráci kolektivu umělců a umělkyň na sdíleném tvůrčím procesu, jehož zastřešujícím tématem byla reflexe půdy a země. V průběhu roku 2019 se kolektiv scházel a postupně utvářel sdílený prostor imaginace, jenž byl východiskem pro vznik individuálních i kolektivních děl. V kooperaci s přizvanými teoretiky byla vytvořena obrazová publikace mapující realizované akce a vývoj společného uvažování nad sdíleným tématem.
Skupinová performance v galerii Etc. fyzicky přepisuje proces spolupráce kolektivu. Každá z akcí je demonstrací myšlenky v prostoru, která se zde setkává a koexistuje s ostatními. Galerie se tak stává analogií pracovního prostředí, rhizomem tvůrčího procesu kolektivu. Událost byla streamovaná z perspektivy návštěvníků v reálném čase.
Součástí kolektivu jsou umělci a umělkyně Nikola Brabcová, Veronika Čechmánková, Barbora Dayef, Tomáš Hrůza, Karel Kunc a Karin Šrubařová.
Performance proběhla v Etc. galerii a zároveň online na www.etcgalerie.cz 25.6. 2020.