Galerie

8. 11. 2024 -Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou jak poledne / OG Liberec

6. 5. 2024 -REGENERETION

The online exhibition ‘Erosion’, prepared by artists Nikola Brabcová and Karin Šrubařová, is conceived as a web platform, leading to the visibility of the problem of soil erosion and its possible solutions. At the same time, it seeks to transcend the imaginary dichotomy of man and nature, and to draw light on the growing initiative of artists who comment on soil health issues and other related topics. The predominant product-oriented agriculture, long-term use of agrarian chemistry, heavy machinery and poor land management, prone to erosion and further degradation, are all causing irreversible changes in the landscape. Although experts, scientists, activists and artists call for a systemic turn to a more frugal type of management, state officials and the general public remain indifferent to these challenges.

regeneration.artycok.tv

3. 5. 2024 -Záznamy povrchu ~ Galerie 35m2

Nikola Brabcová, karin Šrubařová

Nikola Brabcová a Karin Šrubařová pracují jako vizuální umělkyně a pedagožky, ale dlouhodobě také v uměleckém tandemu. Obě studovaly na Akademii výtvarného umění v Praze, jedna v ateliéru Milana Knížáka, druhá v ateliéru Vladimíra Skrepla. Od roku 2014 vytvořily vlastní platformu Prototyp pro umělecké, kurátorské, rezidenční či pedagogické spolupráce, ve které se prolíná reálný aktivismus, vzdělávání a láska k tvůrčímu procesu a samotné autentické procesuálnosti. Jejich Prototyp je takovým kaleidoskopem jejich zájmů, který rezonuje s tím nejdůležitějším – se životem. Jak postupně vznikal a utvářel se a měnil, měnily se i potřeby a způsoby začlenit např. rodinné životy do běžné výtvarné praxe autorek. Obě rády experimentují, ať již s novými médii, nebo naopak s analogickou cestou. Tyto cesty se také často snoubí v práci se zpracováváním cizího materiálu, ve kterém se nepatrnou, ale jim vlastní citlivou tvorbou, demonstruje empatická manipulace, která vyústí v absenci autorství. V jejich umělecké praxi se objevuje silná interdisciplinarita a postup společného objevování práce v kolektivech. Spolu s tím odkazují k autenticitě místa nejen jako ke geniu loci, ale převážně k uměleckému výzkumu, který pro danou oblast vždy vytvářejí. Komunitní kolektivy, které vznikají, často přesahují určitou rozumovou stránku, která se spojí v sounáležitosti péče.

Mezinárodním projektem, na kterém obě autorky pracovaly v rámci dvouletého projektu Zpětné vazby / Regeneration pro Artyčok, byla eroze půdy a její stav na Islandu a v Česku. Umělkyně se společně s kameramanem Ivanem Svobodou účastnily umělecko-výzkumného mezinárodního projektu mapujícího půdní erozi na Islandu, v Norsku a v ČR. Na Islandu jsou na tak malé geografické ploše největší evropské pouště. Sopečnatý ostrov, který je specifický svými aktivními sopkami a tlakem termálních vod na povrch, zároveň reflektuje půdní krizi, a to v příběhu ne-péče o její stav.

„Příběh našeho vztahu k zemi je pravdivěji napsán na zemi než na stránce. Tam přetrvává. Země si pamatuje, co jsme řekli a co jsme udělali.“ (1) Na výstavě pro galerii 35m2 s názvem Záznamy povrchu obě autorky vyprávějí příběh o fascinaci půdou. Rozehrávají novou dimenzi v rámci nových technologií. Nevytvářejí již potenciální videoesej zcela pro galerii, ale vytvářejí pro ni umělý prostor, virtuální data, která již nejsou omezena zdmi galerie, ale dostávají se do přenosu úplně každému. Autorky zde oslavují dovedností povrchu a schopnosti půdy za pomocí silné estetické dominance, která je člověku mnohem blíže v rámci pohyblivých obrazů. Esteticky bohatý kánon však narušuje další vrstvené snímky, které se z abstraktní formy jeví konkrétněji a čitelněji. Nemáme pojem o lineárním čase, protože první čas přicházel vždy s prvními národy, které respektovaly půdu kolem sebe. Vrstva půdy je systém, bez kterého nelze přežít, všichni jsme v ní a všechno je z ní. Ona půda tu obhajuje samu sebe, jako kdyby se zobrazovala v krystalickém tělese – jednou je nad poverchem, poté pod povrchem, v neurčitém hibernujícím čase. Dílo se tak zaplétá jako živý jedinec země do křehkých komunit, v čele nepřítomné přítomnosti, díky níž může vyprávět svoje i jejich příběhy, které vstupují do struktury povrchu.

Esej nabízí v nelineárním a poetickém toku divákům hned v několika rovinách smyslů vizuální i zvukovou percepci. Kaskády kontrastů a protikladů, které nacházíme v intimním rozměru versus planetárním, islandské či české krajině, anorganické či organické hmoty, tak tvoří mozaiku vrstevnatého pohledu na dané téma. Přesto, že se autorky dotýkají živé přírody, se zde objevuje paradox digitálních technologií, které v kontrastu se živou hmotou, přetvářejí krajinný ráz po několik generací. Stejně jak uvádí botanička Robin Wall Kimmerer ve své knize The Democracy of Species, půdní hmota tu byla dávno před námi, a pokud se k ní nezačneme chovat jako k sestře či bratru, stejně jako my, i ona zanikne. Dává nám vše, nic po nás však nepožaduje. Na začátku je potřeba se zastavit – u nás, v čase, sednout a pozorovat, rozhlížet a vnímat, užívat si a chápat, že to, co je kolem mě, jsem i já. „Na všech našich činech záleží. Každý den vytváříte budoucnost.“ (2)

vystavující: Nikola Brabcová & Karin Šrubařová
kurátorka: Tea Záchová

*Kromě vernisáže a eventů, o kterých budeme blíže informovat na sociálních sítích, bude výstava probíhat online.

Galerie 35m2

20. 3. 2024 -REGENERATION

5. 10. 2023 -Pěstovat plevel, sklízet vichřici

pestovat plevel sklizet vichrici

24. 6. 2023 -Garden_Networks

Festival of Regions 2023 / Austria

Festival of Regions

Nikola Brabcová, Michal Klodner, Karin Šrubařová, Aliaksandra Yakubouskaya & Aloïs Yang

Garden Networks includes a number of activities, both locally in Freistadt, but also online, in order to create more awareness for the multifaceted connection between human and organic life. The goal of the project is the activation and strengthening of online networks between gardeners and bio laboratories, food networks and knowledge networks, and networks of our surroundings and networks of our knowledge.
Garden Networks is organised by the Czech collective Node9 and hosted in Freistadt in collaboration with the project VegLab. Together they explore different practices in dealing with nature, in which audience members can actively participate at multiple points in the programme.
Node9 dedicates itself to the communities of roots and animals in the earth in workshops, through performances seeks to make sensory experiences with plants more accessible, and circulate knowledge about gardening through discussion rounds.

Sa. 24.6. 11.00-13.00
Freistadt / city moat

Garden Networks * zine release & reading club
(reading, discussing, introducing online networks)

So. 25.6 11.00-13.00
Freistadt / city moat

Garden Networks * Roots & soil research workshop
ROOT LABORATORY
microscopes, soil chromatography and painting of roots and soil creatures with paints made from natural pigments

The workshop is an immersion into the soil layer, exploring the world of roots, soil microorganisms, minerals, nutrients and their cycling with the microscope and soil chromatography. Participants will work with their own samples, test and compare their properties. We will also make paints from natural pigments and paint the shapes of underground plant parts with soil. Through play we will explore the invisible life and biological processes.

Children and adults / bring your own soil samples
No registration or limitation needed, English language

Sa. 1.7. 13.00-15.30
Gallneukirchen / Cafe Kowalski seminar room

Garden Networks * Library box reading club

We will present the Library box with books and zines about gardening and environmental practice, which combines low-tech electronics and recycled wood in a model of wooden datacentre, biodiversity-based supportive infrastructure for rural areas, gardens, forests and off-grid habitats. We can discuss online Biophilic Network aimed to connect hacker farms, citizen labs, artistic research centres and places of post-fossil environmental practice. Small Root laboratory workshop will reveal what networks are hidden in soil.

Children and adults

METABOLIC PERFORMATIVE INSTALLATION,

GUIDED LISTENING AND DREAMING

Nikola Brabcova and Karin Srubarova will start a poetic ritual with
edible objects through which we will experience together the garden as a
continuation of plant growth, where metabolic processes activate the
relationship between the landscape, the plant and us. During this
sensory performance, the audience can eat the installation and through
be transported into the cycle of nutrients, imagining the construction
of the plant bodies and their growth from seed to fruit and on to their
decomposition into inanimate matter. These natural processes will be
related to the cycle of mineral extraction and their unsustainable use
in the production of technology and redundant energy consumption.
Aloïs Yang will host a natural site-determine soundscape, that invite
participants to engage with the micro and macro environmental changes,
as a practice originated from the idea of “Ecology of Listening” – the
way we evolve our listening will be the way we evolve our environment,
and the way the environment evolves will be the way we evolve as human
beings. We could positively influence the cycle and bring about systemic
change in our environment by listening more attentively. The piece
presents a poetic approach toward the extinction of natural sounds,
sound coming from lifeforms that no longer live in the natural sphere.
With Aliaksanda Yakubouskaya, we would like to explore in detail the
interactions between hydro-feminist/water-based thinking and the
transformative powers of the subconscious by observing and experimenting
on the process of sleeping, napping and dreaming with plants. The
specific environmental qualities of the garden, including its actual
conditions, such as climate, weather, plant- and wildlife, would help us
to embed the practices of rest and dreaming. Within the disciplines of
ecology and sleeping science, through experiments with sound/video,
drawing and collective performance we want to approach multiple visual
and sensorial ways of how dreams and the ecological specificities
influence each other these days, how they shape each other and can
enhance our sensitivity and perception of a multi-species
interconnectedness.

17. 6. 2023 -Biotop Loučná ~ Litomyšl

Biotop Loučná

1. 4. 2023 -Digital technologies / Limits of coexistence

https://artycok.tv/en/post/limits-of-coexistence

We often have a tendency to imagine the rise of artificial intelligence, synthetic media or virtual metaverse in a somewhat theological spirit, i.e., as the transcendence of the animal material world by angelic avatars. Such a narrative blends the legacy of the naive libertarian post-hippie idealism of the 1990s with the cynicism of contemporary Californian tech elites, yearning to break free from their oppressive “addiction” to ecological bonds and to immortality.
In contrast to this linear theology, the video Digital Technologies/Limits Coexistence by Nikola Brabcová and Karin Šrubařová develops a more fractal and pluralistic vision, exploring through a mosaic of different approaches the possibilities of abstract cloud entities coexisting with a more-than-human community of earthlings.

The metaphor of fractality, which Dita Malečková introduces in Limits of Coexistence when describing the functioning of contemporary generative neural networks (text models of the GPT series or visual models such as DALLE-2 and Midjourney), allows us to elegantly bridge the traditionally disparate worlds of “nature” and “technology”. What is meant by fractality is the recursive similarity of complex systems across scales, observable in both natural systems (coastal shapes, tree branching, habitat distribution) and digital systems (branching network architecture, recursive operation of machine learning algorithms). In the biosphere, as in the emerging mechanosphere, through self-organization (autopoiesis) and repetition of patterns across scales, primitive forms (carbon molecules, binary information) are composed of baroquely complex megaforms whose overall functioning is completely impenetrable to the individual.

It is no coincidence then that in animistic or totemistic [1] cosmovisions dreams are especially a privileged medium enabling contact with the more-than-human world. While the conscious mind fixes the world in the form of sharply separated objects, the unconscious mind operates in a much more fluid way, so that objects (and parts of objects) live a kind of subject life of their own. Dita Malečková points to a similar dreaminess in the case of synthetic AI images, which remain eternally “procedural” and refuse to condense into the final coherent form of the Object. Their partial elements fractally teem with their own life, tiny monstrosities. The analogy with real dreams is often amusingly literal. For example, one of the recommended techniques of so-called lucid dreaming [2] is to focus attention on detail – if we have six fingers instead of five, [3] we’re probably dreaming. The AI simulacrum generated by Midjourney reveals literally the same glitch. [4]

But as much as the idea of AI as a “subjectless process” of similar dreaming is charming, it’s also a bit mystifying. Lenka Hámošová points out that all sorts of “human, too human” stereotypes are already reflected in neural network datasets, whether in the selection of data or its classification and description. None of this is self-organizing today, but depends on the backbreaking and poorly paid work [5] of tens of thousands of workers in the Global South. [6] Recently, for example, we have seen the case of OpenAI, which, in an effort to filter toxic content from ChatGPT and DALLE-2 output, left the traumatic task of cataloguing hate texts and brutal images to precarious workers in Kenya, leading some to develop psychological disorders. The situation is all the more dire when we consider that while the Global South is hit with the “dirty” work of sorting datasets, the cultural legacy and aesthetics of the South are rarely included in these datasets.

We can thus speak of the ‘colonialism’ of the algorithm, whether in this literal sense or also in a broader and figurative sense – where the lived experience of the world is caught up in an increasingly expansive network of digital algorithms. Anthropologist Zdena Sokolíčková thematizes the ambivalence where algorithms on the one hand emancipate us to many things (global movement, scientific research), but at the cost of a shackling dependence. Is there anything external to the algorithm today? Of all the sciences, anthropology has been the one that has most often explored the “outside” as such, mediating contact with a radically “offline” world not yet assimilated into global technical civilization. Aboriginal people today also already use smartphones. At first glance, then, it might seem that this “totalitarian” movement of digital networks simply reached a new level of completion during the covid crisis, but the reality was much more interesting and less linear. Lockdown forced us to use Zoom and virtual spaces to an unprecedented extent, but at the same time many who had the opportunity also left the cities for the countryside and spent unprecedented amounts of time in nature and with relatives. The lived situatedness of place increasingly complemented the abstraction of the cloud, rather than one replacing the other. Particularly in the spring of 2020, when civilization first paused, the rediscovered fascination with the more-than-human world was literally palpable in the air, whether it was viral stories about flocks of animals returning to cities, for example, or (according to available evidence)[7] a surge of interest in urban agriculture and permaculture.

The conclusion of The Limits of Coexistence then recalls last year’s book Ways of Being: Beyond Human Intelligence [8] by James Bridle – an artist, technologist and computer science graduate who moved to the Greek countryside before covid, where he became fully immersed in ecological thinking. According to Ways of Being the key significance of the accelerating development of artificial intelligence and other digital systems lies in the fact that they allow us to newly recognize the plurality of other forms of non-human intelligence that we have been “secretly” surrounded by all along. We needed to invent thinking machines to notice that everything around us is thinking. It’s no coincidence that the popular concept of the “wood wide web” [9] for example, only entered the scientific mainstream in the 1990s – before the Internet, we simply lacked a model of complex “collective intelligence” based on the network principle. So the evolution of consciousness is not linear, but fractal. Rather than “elevating” us to a metaverse beyond the earth, digital technology in this sense allows us to awaken to the pluriverse [10] of intelligences in which we have always already been immersed.

David Šír

[1] Barbara Glowczewski, Totemic Becomings: Cosmopolitics of the Dreaming / Devires totêmicos – cosmopolítica do sonho . Helsinki, São Paulo: n-1 publications, 2015. https://shs.hal.science/halshs-03471349/document

[2] If we want to recognize in real time the unreality of a dream image from waking reality.

[3] https://en.wikibooks.org/wiki/Lucid_Dreaming/Reality_Checks/Hands

[4] https://gagadget.com/en/how-it-works/210102-the-unattainable-pinnacle-of-art-why-does-midjourney-artificial-intelligence-draw-6-fingers-on-hands-and-how/

[5] Anthropologist Mary Gray introduced the expression ghost work. Viz: https://www.technologyreview.com/2019/05/31/103015/the-ai-gig-economy-is-coming-for-you/

[6] https://www.vice.com/en/article/wxnaqz/ai-isnt-artificial-or-intelligent

[7] https://www.cbsnews.com/news/coronavirus-seeds-americans-grow-food/

[8] Bridle, James. Ways of Being: Beyond Human Intelligence . London: Penguin Books, 2022.

[9] Communication and nutrient exchange between trees through mycorrhizal networks.

[10] https://pluriverse.world/

17. 12. 2021 -Křest zinu Silbersee

zine Silbersee

Křest zinu Silbersee

v pátek 17. 12. 2021 v 18 hodin, galerie Entrance

S ukončením těžby se do jámy Johannes, zejména během éry NDR, vypouštěl víceméně nekontrolovatelně lesklý stříbrný odpad, splašky, kaly obsahující těžké kovy a síra z bývalé filmové továrny ORWO. Tyto látky byly smíchány s dalším průmyslovým odpadem z přibližně 130 let starého chemického areálu. Organické kaly po desetiletí fermentovaly a při procesu se uvolňovalo velké množství sirovodíku, což vedlo k masivnímu obtěžování zápachem a lidé si v této oblasti stěžovali na podráždění dýchacích cest. Dnes už ale není cítit téměř nic a žádné bezprostřední nebezpečí z takzvané „Pit Johannes“ nehrozí, naměřené hodnoty výparů jsou trvale pod limitními hodnotami WHO. Jenom když odkryjete bláto, trochu to vybublá a pak na krátkou chvíli něco ucítíte.

Na přípravě obsahu zinu se podíleli: Nikola Brabcová, Veronika Čechmánková, Tomáš Hrůza, Michal Klodner, Karel Kunc, Karin Šrubařová

Grafické zpracování: Matyáš Bartoň

Vydaní zinu podpořila galerie Entrance v návaznosti na výstavní projekt Kořeny rostou dovnitř.

8. 9. 2021 -Zlínský salon mladých 2021: Země pod nohama

Zlínský salon mladých 2021: Země pod nohama

27. 1. 2021 -Průzkum k podcastu o možnostech udržitelné umělecké praxe a limitech galerijního provozu

V návaznosti na výstavu “Kořeny rostou dovnitř” v galerii Entrance a následnou diskuzi připravujeme podcast o možnostech udržitelné umělecké praxe a limitech galerijního provozu pro Artyčok.tv.

Touto cestou bychom vás rádi požádali o spolupráci, pokud cítíte, že se Vás některé následující otázky osobně nebo pracovně dotýkají. Získané odpovědi budou základním zdrojem pro přípravu podcastu.

Průzkum probíhá do 10. února 2021, odpovědi zašlete na email ~ st.prototyp@gmail.com

Předem děkujeme za čas věnovaný odpovědím a zamyšlení nad současnou situací.

Umělecká praxe:

Zažili jste někdy environmentální úzkost a pokud ano, jak to ovlivnilo nebo změnilo vaše chování a přístup k práci?
Jak důležitý je pro vás umělecký artefakt, jako výsledek tvůrčí činnosti?
Jaké jsou výhody a nevýhody uměleckých rezidencí a pobytů ve srovnání s rezidencí online?
Jaké jsou výhody a nevýhody uměleckých komunitních center ve srovnání se soukromými ateliéry?
Jaké způsoby a výsledky tvůrčí práce považujete za udržitelné?

Galerijní provoz:

Jaká je současná provozní realita galerií, recyklujete nebo sdílíte použitý instalační materiál?
Jakými kritérii jsou podmíněna výběrová řízení na dodávání materiálu pro instalaci výstav, je nějak zohledněna otázka ekologické výroby a likvidace?
Je pro vás představitelné snížit produkci výstav, přepravu a dovoz artefaktů, případně redukovat množství výstavních prostorů, bez újmy na kvalitě programu? Jaké změny by musely proběhnout, aby to bylo možné?
Jaké podmínky by měly splňovat rezidenčních pobyty a návštěvy zahraničních umělců, pokud by vůbec měly být realizovány?
Jaké výstavní formáty považujete za udržitelné?
Měla by být při rozdělování grantů zohledněna otázka udržitelného nakládání s materiálem, případně jaká další kritéria chování institucí by měla být vyžadována?

4. 12. 2020 -On-line výstava > Půda, Hlína, Zem

online vystava hlina puda zem nikola brabcova karin srubarova

https://artycok.tv/43654/hlina-puda-zem

13. 11. 2020 -Kořeny rostou dovnitř

Archive

Výstava vzniká jako procesuální projekt místem v galerii Entrance, který se v průběhu trvání bude měnit. Navazuje na rezidenci “Hlína, půda, zem”.

Autoři: Nikola Brabcová, Veronika Čechmánková, Tomáš Hrůza, Michal Klodner, Karel Kunc, Karin Šrubařová

Host: Saša Spačal

On-line vernisáž bude možné sledovat 13. 11. 2020 od 19:00 na stránkách galerie Entrance entrancegallery.com

Prohlížíme si zblízka, jak vzniká zevnitř prostor života a plynutí času. Rosteme z půdy, vstupujeme do procesů, které v ní probíhají. Semena, práce, informace, kosti, symptomy půdy prorůstají spolehlivým systémem našeho zabezpečení, který se pomalu rozpadá na prach. Nejistý pohled nervózně těká a hledá novou půdu, živé pole, krajinu klidu nebo jenom obyčejný dotek nekonečna.

O dalším programu vás budeme informovat. FB Event

25. 6. 2020 -Performance půda / hlína / zem v Etc. galerii

V rámci programu Představy komunity II: Sdílení krajiny proběhne v etc. galerii skupinová performance s názvem půda / hlína / zem, jež je součástí projektu studia Prototyp. Součástí performance je křest doprovodné publikace.

Projekt vznikl jako laboratoř pro spolupráci kolektivu umělců a umělkyň na sdíleném tvůrčím procesu, jehož zastřešujícím tématem byla reflexe půdy a země. V průběhu roku 2019 se kolektiv scházel a postupně utvářel sdílený prostor imaginace, jenž byl východiskem pro vznik individuálních i kolektivních děl. V kooperaci s přizvanými teoretiky byla vytvořena obrazová publikace mapující realizované akce a vývoj společného uvažování nad sdíleným tématem.

Skupinová performance v galerii etc. fyzicky přepisuje proces spolupráce kolektivu. Každá z akcí je demonstrací myšlenky v prostoru, která se zde setkává a koexistuje s ostatními. Galerie se tak stává analogií pracovního prostředí, rhizomem tvůrčího procesu kolektivu. Událost bude streamovaná z perspektivy návštěvníků v reálném čase.

Součástí kolektivu jsou umělci a umělkyně Karel Kunc, Barbora Dayef, Tomáš Hrůza, Veronika Čechmánková, Nikola Brabcová, Karin Šrubařová

Performance proběhne 25. června 2020 19:00 v Etc. galerii (Sarajevská 16, Praha 2) a zároveň online na www.etcgalerie.cz

1. 2. 2020 -REZIDENCE: Půda, Hlína, Zem

Rezidenti:

Veronika Čechmánková, Rona Jankovičová, John Hill, Tomáš Hrůza, Karel Kunc

~

Grafický design: Pavel Tichoň

~

Více > Rezidence Půda, Hlína, Zem #PROTOTYP-BLOG

puda hlina zem prototyp

13. 12. 2019 -Rezidence Prototyp / Viktor Takáč / Výpravy za roh

13.12.2019 od 16:00 do 18:00

Výpravy za roh je volný formát přednášek a diskusí výzkumného programu Viktora Takáče věnovaných virtuální realitě v kontextu umělecké tvorby.
V rámci přednášky a workshopu nám autor představí východiska pro mapování této technologie a seznámí nás s dílčími závěry svého výzkumu.
Tématem jeho umělecké tvorby je práce s pohyblivým obrazem v kontextu prostorových situací. Mapuje oblast proměny a remediace filmového jazyka v imerzivních technologiích.

Prezentace v galerii Prototyp nás nechá nahlédnout “za roh” jeho připravované výstavy v NEVANCONTEMPO (14. 1. 2020) s názvem Němý sluha.
Ve spolupráci s Mothers Art Lovers, děti a rodiče vítáni!

Projekt je realizován za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy.

Michal Klodner / LivingLab Prototyp / 15.10. - 16.10. 2019 / S vařením a dětmi

15. 11. 2019 -Michal Klodner ~ LivingLab Prototyp

15.- 16.11. 2019 / S vařením a dětmi

Michal Klodner působí v oblastech vizuálních a audiovizuálních živých performancí a nezávislého filmu. Na FAMU absolvoval zde doktorský obor prací na téma postmediality. Zabývá se digitálním kurátorstvím filmových archivů v NFA a výzkumem v oblasti dokumentace, prezentace a analýzy pohyblivého obrazu.

V LivingLabu Prototyp se staneme zpravodaji biodiverzity, redaktory zinu a nízkonapěťových nekorporátních společenských sítí.

# Galerie jako laboratoř jiných přístupů. Namísto principu vystavení estetických objektů získání zkušenosti z procesu vytvoření média.
# Naplnění prostoru obrazy rostlin a informacemi o rostlinách.
# Komunitní decentralizované sdílení a údržba informací jako praktika péče.

LivingLab je spojení místa, přírody a tvůrčích, vědeckých i mediálních aktivit člověka. Je to nová forma reagující v klimatické krizi na nutnost vytvoření nových přístupů k životu a vztahům. Pomocí scaneru, ruky, mikroskopu, tiskárny a jiných postupů propojujeme informace o rostlinách a technologiích z různých zdrojů. Kreslíme, tiskneme, studujeme rostliny, čteme o nich, mikroskopujeme, promítáme a vytiskneme zin.

~ pátek 15.11. 15:00 – 19:00

~ sobota 16.11. 11:00 – vaříme polévku – 18:00

V průběhu rezidence proběhne prezentace experimentálních filmů Centra identity s ukázkami:
Film a tanec jako pohyb s imaginativním rozměrem. Kromě aspektů těla v prostoru se zaměřuje na širší témata stavů bytí, emoční a psychologickou hloubku, odhalování civilizačních vrstev, identity i společenských ideologií. Ústředních rolí se se ve 2 představovaných filmech-instalacích ujaly protagonistky experimentálního divadla Irina Andreeva a Jana Kozubková.

Zároveň se dozvíte o projektu LivingLab Slavíky i něco o myšlenkách a současnosti Free International University Josepha Beuyse.

https://node9.org/channel/livinglabs

24. 10. 2019 -Alexandra Cihanská Machová / Sentimental

Rezidence Prototyp

Alexandra Cihanská Machová (*1985), skladatelka a zvuková umělkyně ze Sabinova (SK), momentálně žije a pracuje v Praze. V současnosi se intenzivně zabývá zvukem v prostoru, zvukovou instalací a nově i zvukem ve virtuálním prostředí.

~ otevřený ateliér a poslechové odpoledne / Sentimental
Během rezidence (21. – 25.10.2019) se galerie mění na místo pro hru i tvorbu, dětí a dospělých.
Paralelně i společně objevujeme zvuky ve věcech a v prostoru a hrajeme si s hlasem.

WORKSHOP

čtvrtek 24.10 18:00 – 20:00
pátek 25.10. 10:00 – 13:00

Otevřený ateliér, sdílení procesu i výsledků práce se zvukem vzniklé během rezidence, amplifikace nalezených objektů, hledání zvuků, hraní s hlasem a jeho digitální podobou.

POSLECHOVÉ ODPOLEDNE S HRANÍM, KRESLENÍM A VÁLENÍM

pátek 25.10. od 15:00

Sentimental v 8 kanálové verzi, kompozice je tematicky úzce napojena na otázky spojené s rodičovstvím / mateřstvím. Povídání o výchozích inspiracích těchto kompozic.

Sentimental je souborem tří kompozic, které jsou příbuzné jak tematicky, tak zvolenými kompozičními postupy. Vznikaly v průběhu let 2016 – 2018.Typickým pro všechny tři kompozice je použití terénní nahrávky jistého prostředí jako jakési výchozí pozice poslechové situace. S tím se pojí také velmi podobná forma všech tří skladeb. Dalším výrazným prvkem je použití hlasu, v každé kompozici jinak deformovaného, a pokaždé na konec tvořícího jakýsi sbor, nedokonalý, rozlazující se chorál. Tematicky se všechny tři kompozice vážou na velmi intimní, osobní autorčinu zkušenost. Přejímání odpovědnosti za rozhodnutí o někom jiném. Budoucnost jako konsekvence těchto rozhodnutí. Jediné správné rozhodnutí jsou žádná rozhodnutí. Láska a péče jako odpověď na strach. Konejšit. Pravidelná, a v čase proměnlivá harmonická řada je sama o sobě sborem. Hlasy spektra se pohybují, otáčí, rozchází a potkávají, od chaosu po čistou kvintu, od noisu po sinus, po tón. Sentimental je vzpomínkou na tento tón, který v sobě obsahuje, či aktuálně, nebo potenciálně, celé spektrum. Vzpomínkou na bod v prostoru, který je průsečníkem všech aktuálních i potenciálních přímek. Vzpomínkou na moment v čase. Sentimental je znovuobjevování bez ironie prožitého patosu, upřímné emoce v jazyku digitálního zvuku.

/
Alexandra Cihanská Machová (*1985), skladateľka a zvuková umelkyňa zo Sabinova (Slovensko). Momentálne pôsobí v Prahe (Česká rep.), kde v roku 2019 dokončila magisterký program v Centre audiovizuálních studií na FAMU. Predtým študovala Multimediálnu kompozíciu na JAMU v Brne, a Hudobnú vedu na MUNI v Brne. Jej hlavným vyjadrovacím prostriedkom je zvukv najrôznejších formách od akustických nástrojov, terénnych nahrávok, po live coding a iné, ten ale často prepája aj s inými médiami. V minulosti zvykla pracovať s väčšími formami ako je multimediálny koncert, momentálne sa zaoberá intenzívnejšie zvukom v priestore, zvukovej inštalácii, a čerstvo i zvuku vo virtuálnom prostredí. Robí i hudbu pre film, divadlo, či rozhlas, pracuje s pohyblivým obrazom.

poslech https://prehravac.rozhlas.cz/audio/4016975

FB EVENT >

Projekt vzniká ve spolupráci se skupinou Mothers Artlovers a je realizován za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy.

9. 5. 2019 -S O C H A V E V I D E U: Barbora Skácelová Fastrová / Johana Pošová / Martin Zvěřina

9.5. 2019 / 19:00

Falešná socha / Socha ve videu

Video esej “Socha ve videu” zkoumá situaci střetávání dvou médií: sochy a videa a konfrontuje zkušenost člověka s viděním kamery. Především nás zajímá, jak se může socha jevit v prostoru videa, jakým způsobem se promění, kdy je pro nás videozáznam ještě reprezentací sochy a kdy ji už jen reinterpretuje jako součást obrazu. Obrazovou montáž tvoří části autorských videí, záběry na sochy, 3D modelace a animace. Audio stopa koláže je sestavena z fragmentů odborných textů, rozhovorů a je doplněna hudbou a zvuky.

/ Promítání video eseje Socha ve videu 20:00

Falešná socha / Hadi na skejtu

Sochy pojízdných hadů Barbory Skácelové Fastrové a Johany Pošové v instalaci a ve videu Martina Zvěřiny.

https://www.facebook.com/events/2085134185117274/

12. 4. 2019 -OPEN CALL 2019

Umělci vybraní na základě Open Call se budou spolupodílet na realizaci projektu jehož širším tematickým rámcem je půda a zemědělství. Konkrétní podobu projektu si určí umělci na základě společné diskuse. Výstupy projektu budou prezentovány prostřednictvím pracovního web blogu, tištěné publikace a dále v rámci závěrečné prezentace v prostoru Prototyp.

VERONIKA ČECHMÁNKOVÁ

veronika cechmankova, open call, prototyp

Umělé světy, 2017

Veronika Čechmánková (1996) pracuje s videem, objektem a fotografií. Ve své tvorbě zkoumá tradice a jejich proměny v současnosti, její poslední práce se zabývají těstem a chlebem. Od roku 2016 studuje na Filmové a televizní fakultě akademie múzických umění v Praze v ateliéru fotografie. Vede bytovou galerii Mladí a Neklidní. V dubnu se zůčastní residence ve Studiu Vortex v Arles ve Francii.

TOMÁŠ HRŮZA

tomas hruza prototyp open call

Tomáš Hrůza (1979) je vizuální umělec a pedagog na pražské FAMU. Je spoluzakladatelem organizace Fotograf 07 provozující Fotograf Gallery, Fotograf Magazine a Fotograf Festival – soubor nezávislých, ale úzce provázaných projektů, které se kriticky vztahují k otázkám, trendům a vizím současné fotografie a vizuální kultury. Spolu se svým bratrem Petrem Hrůzou založil nezávislou informační platformu ArtMap, která poskytuje širokou škálu kulturních služeb v oblasti výtvarného umění. Kromě nakladatelské činnosti, ArtMap poskytuje skrze online obchod a kamenné knihkupectví v Praze a v Brně jedinečný výběr uměleckých publikací.
Díky své vášni pro putování založil společně s Jiřím Zemánkem neziskovou organizaci Pilgrim, která se zaměřuje na téma revitalizace vztahu člověka a přírody v ekofilozofické rovině. Tomáš vystudoval fotografii na Fakultě umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ve své tvorbě se vyjadřuje zejména skrze fotografii a video. Zajímá ho především poetická reflexe přírody. Často kombinuje svou tvůrčí práci s cestami do méně či více vzdálených prostředí a kultur.
www.tomashruza.cz

KAREL KUNC

tesání karel kunc prototyp open call

Karel Kunc (1987) je výtvarný a experimentální umělec, pedagog. Absolvoval střední kamenosochařskou školu SPŠKS v Hořicích a monumentální tvorbu na AVU v Praze. Žije a pracuje jako výtvarný a enviromentální lektor v Praze. Voní mu nejvíc: lesní hlína po dešti.

RONA JANKOVIČOVÁ

rona jankovicova prototyp open call

Rona Jankovičová (1989) je studentkou Teorie umění na Umprum, zabývá se tématy nových médií v kontextu současného umění a filosofie. Aktuálně se zaměřuje na postmediální situaci, virtuální realitu a digitalizaci.

JOHN HILL

JohnHill prototyp open call

foto: Shirin Ahmed

John Hill (1986) je umělec a v současné době badatel na Liverpool John Moores University. Jeho práce se zabývá způsoby spolupráce a praxe, které propojují oblasti tvorby a učení, obojí online a offline. Mezinárodně vystavuje a spolupracuje s předními institucemi v UK, včetně Hayward Gallery, London, 2014 and Frieze Foundation, London 2011. Během letního semestru 2017 byl hostujícím pedagogem Šalounova ateliéru na AVU. Žije a pracuje v Praze.

5. 3. 2019 -OPEN CALL 2019 / SKUPINOVÝ PROJEKT

Výzva pro 3 umělce / umělkyně, kteří se ve své praxi dotýkají problematiky zemědělství nebo pracují s půdou jako objektem zájmu

Výzva pro 1 teoretika / teoretičku umění, který/á se zabývá mizením autorství z pohledu současného umění

Pro obory: výtvarná umění, literatura, divadlo, hudba, design, architektura, filozofie, teorie umění a jejich mezioborové průniky

Kdo jsme

Prototyp je platforma pro současné umění, která se zaměřuje na tvůrčí proces, jeho mapování, prožití a transformaci skrze něj. Zabýváme se projekty, které prolínají kurátorskou a uměleckou praxi a jejich výsledná podoba se formuje během procesu společné práce. V roce 2019 se věnujeme tématům “mizení autora” a “půda”. www.studio-prototyp.cz

Skupinový projekt

Umělci vybraní na základě Open Call se budou spolupodílet na realizaci projektu jehož širším tematickým rámcem je půda a zemědělství. Konkrétní podobu projektu si určí umělci na základě společné diskuse. Výstupy projektu budou prezentovány prostřednictvím pracovního web blogu / případně tištěné publikace a dále v rámci závěrečné prezentace v prostoru Prototyp. Skupina rezidentů se bude setkávat od dubna do září 2019 v modu:

2x přípravná schůzka

1x intenzivní 4 denní workshop / výlet

1x závěrečná schůzka

prezentace výstupů

Co nabízíme

honorář ve výši 7.000,- pro každého člena skupiny
finanční podporu projektu a doprovodných akcí
PR výstavy a doprovodného programu
organizační zajištění a technickou podporu
Představení projektu v prostoru Prototyp, prezentace formou web blogu / publikace k tématu ztráta autorství s výstupy projektu
fotodokumentaci a zajištění schůzek, pomoc při realizaci a instalaci prezentace

Požadované dokumenty a termíny

pdf portfolio a CV
motivační dopis nebo popis aktuálního pracovního rozpoložení a vztahu ke skupinové práci v rozsahu maximálně jedné strany formátu A4

Přihlášky v českém jazyce včetně požadovaných příloh zasílejte elektronicky v jednom mailu s předmětem opencall 2019 na adresu st.prototyp@gmail.com do neděle 31.března 2019.

Přílohy pojmenujte opencall2019_obsah souboru (CV etc..)_jmenozadatele, velikost všech souborů dohromady nesmí přesáhnout 10 MB.

Výsledky budou zveřejněny na webu www.studio-prototyp.cz a FB https://www.facebook.com/studioprototyp/ nejpozději 8.dubna 2019, úspěšní uchazeči budou o výsledcích Open callu informováni písemně.

Galerie Prototyp se nezavazuje odpovídat neúspěšným uchazečům a vyhrazuje si právo archivovat zaslané žádosti, dále si vyhrazuje právo odmítnout kteroukoliv žádost bez odůvodnění svého rozhodnutí.

9. 10. 2018 -OSM, OSM, OSM

▷ OSM, OSM, OSM
výstava studentů Ateliéru dokumentární fotografie, FAMU
10/10–14/11 2018

Otevřeno: středa a čtvrtek 12:00 – 19:00

Rozdělení času na tři úseky je mentální model, který je většinovou společností přijímán dlouhodobě a poměrně bezvýhradně. Osm hodin spánku, nelze než nesouhlasit, lepší než prekarizovaná insomnie. Osm hodin práce, proč? Anebo proč ne? A osm hodin volného času jako opaku nevolnictví vysvobozeného chvílemi volnočasových aktivit více či méně zefektivňujících fyzickou i psychickou odolnost jedince pro další práci? He, Už jste vzhůru?

Chcete si v jednom dlouhém filmu promítnout vaše veškeré aktivity odehrávající se na displayi smartphonu? Dost možná, že nechcete. Pak je tu bezčasí skupinového přebývání v soukromém prostoru, které je naplněno činností, jejíž účel není důležitější než proces. Pauza na cigáro, tak trochu vytěsněná do veřejného prostoru, cigáro si přece můžeš dát bez veškerého komfortu bezpečí budovy, doma už stejně nikdo dávno nekouří a to je ta tvoje pauza. Nechceš smrdět. Chceš si kreslit do sešitu a psát, co tě napadne. Děláš to, Oskar ti to vezme a dělá si s tím něco dalšího, jakoby to chtěl třídit. Mezitím si chceš pustit v práci rádio, to se tak dělá, aby člověk přišel na jiný myšlenky, i když ve skutečnosti ho hladí po duši drastická dramaturgie mainstreamových stanic, ne to nevadí, když ta totalitní nostalgie vibruje v každém obchodě. Počítám hodiny, poměřuju se s ostatníma, jak oni pracujou? Počítám materiál, se kterým dělám, jakou má hodnotu a jakou hodnotu má moje práce s ním? A pro koho?

Představa, že jsme se naučili jednu profesi a máme jednu práci po celý profesní život, je na mnoho vzdálená skutečnosti a aktuální situaci. Pak je ještě otázka, čemu se věnovat v rámci vzdělávacího procesu. A co je to vzdělávání, jak probíhá a kde?

FOTOGRAF FESTIVAL 2018
https://fotografestival.cz/2018/

https://www.facebook.com/events/244866152879474/

souběžně probíhá vernisáž > etc. galerie > Jana Kapelová: Paradox akvária
https://www.facebook.com/events/325832064891174/

——————————————————————————————
▷ EIGHT, EIGHT, EIGHT
student exhibition, Studio of Documentary Photography, FAMU
10/10–14/11 2018

Open: Wednesday, Thursday 12:00 – 19:00

The separation of time into three segments is a mental model that has been accepted by the majority of society for a long time and, as a rule, without any reservations. Eight hours of sleep – one cannot but agree, as it is better than precarious insomnia. Eight hours of work: Why? Or why not? And eight hours of leisure time, as opposed to serfdom relieved by periods of leisure-time activities, more or less improves the physical and psychological resilience of an individual to perform additional work, does it not? Hey, are you awake yet?

The notion that we have learned one profession and that we will have only one type of work throughout our professional life is far removed from reality and the actual situation. Then there is still the question of what to devote ourselves to in the educational process. And what is education? How is it carried out and where?

FOTOGRAF FESTIVAL 2018
https://fotografestival.cz/2018/en/

concurrent exhibition opening > etc. galerie >Jana Kapelová: Paradox akvária https://www.facebook.com/events/325832064891174/

Digitalni telo #prototypblog digital body studio prototyp

2. 8. 2018 -D i g i t á l n í . t ě l o

2 . 8 . 2 0 1 8 / 1 9 : 0 0 FB event

promítání zdrojových videí k video eseji Tělo ve videu / pro artycok.tv / představení sešitu s doprovodnými texty / Tělo ve videu / první sešit Prototyp / #prototypblog / otevření sběrného informačního blogu / autorská prezentace Jiřího Žáka / diskuse / promítání video eseje

autoři:

video:
Anetta Mona Chisa & Lucia Tkáčová, Jiří Žák, Milan Mazúr, Barbora Kleinhamplová, Zbyněk Baladrán, Matěj Smetana, Marie Tučková, Ladislav Vondrák, Tomáš Svoboda, Martin Kohout, Barbora Švehláková, Zuzana Žabková

text:
Hana Janečková, Dalibor Knapp, Magda Španihelová, Kateřina Svatoňová

Video esej se zabývá způsoby a prostředky, kterými může video vyvolat v divákovi fyzický vjem. Střihová koláž je sestavena z fragmentů autorských videí a doplněna o kompilaci textů a rozhovorů s umělci a teoretiky, využitím a opakováním některých postupů, zviditelňuje mechanismy, které aktivují senzualitu vidění.

Výběr autorů je určen charakteristikou jednotlivých videí, nemá ambici mapovat postoj českého a slovenského videoartu k fenoménu těla, jedná se o vzorek přístupů mezi formálními okruhy: videoart, video-performance a dance for camera.

Tělo přístroje a fyzická zkušenost lidského těla, rozhraní, skrze která vnímáme a zažíváme svět. Vzdálenost mezi digitálním a fyzickým je překlenována jediným pohledem. Fyzické tělo se rozpouští v digitálním prostoru, z reality prostoru se stane přímka, z pohledu oka obraz v rámu displeje. Obraz jako univerzální řeč. Fyzické tělo mělo zmizet, digitální tělo však potřebuje být na očích.

Video je publikované na Artyčok.tv https://artycok.tv/en/40585/body-in-video

11.6.2018 -Eva Jaroňová

#evajaroňová je první z odpoledních eventů s prezentací, workshopem a svačinou, které se dále otisknou do společného dokumentárního blogu #prototypblog.

Ve foto-prezentaci představí svou práci na pozadí každodenního provozu a běžných povinností. Během odpoledne si můžete svázat obrázkový sešit, natisknout sítotisk na textil, prohlédnout Eviny knihy a dát si svačinu…

Eva Jaroňová pochází z Valašska a vystudovala Fakultu výtvarných umění v Brně. Věnuje se především ilustraci, malbě a hudbě, příležitostně také instalaci, videu a designu. Vydala autorskou knihu Škůdci, která je vytištěná experimentální formou sítotisku a risografu a obsahuje stejnojmenný komiks. Autorka publikuje své ilustrace například v časopisech Živel, Čilichilli, Artmap, na serveru Artalk, ilustruje knihy nakladatelství Tribun. Mezi její hudební aktivity patří elektro-popové projekty ◊>≈ (PzH) a No Fun at All in the House of Dolls a lo-fi punkové trio Sitcom. Má dvouletého syna.

Blog bude publikován na strankách studio-prototyp.cz po skončení eventu.

FB EVENT

0. 0. -On-line výstava > Půda, Hlína, Zem

online vystava hlina puda zem nikola brabcova karin srubarova

Online výstava autorek Nikoly Brabcové a Karin Šrubařové pro Artyčok.tv se zabývá hledáním obrazů současného vztahu člověka a půdy.

Rozhovory s Jaroslavem Záhorou, Soňou Jonášovou a Radomilem Hradilem upozorňují na neudržitelnost stávajícího přístupu a potřebu změny systému i paradigmatu.

Mariana Serranová hostující kurátorka této online výstavy vybrala italského umělce Leone Continiho, který ve svém videu A Nation of Migrants – Foreign Farmers propojuje problematiku migrace, zemědělství a proměny krajiny.

Mira Gáberová a Ruta Putramentaite navazují na předchozí projekt Holding the Earth a během performativního setkání dále diskutují o svém vztahu k půdě, vazbách na domovinu a pocitech spojených s dotykem země.

Poslední částí je slideshow fotografií mapující rezidenci Veroniky Čechmánkové, Rony Jankovičové, Tomáše Hrůzy, Karla Kunce a Johna Hilla ve studiu Prototyp, kteří se v roce 2019 společně zabývali tématem půdy, každý vlastní cestou, během skupinových výletů a setkání.